Z naší nabídky...

Albumin

Albumin je jeden z proteinů krevní plazmy, tvoří 60 % všech plazmatických bílkovin. Kromě krve se vyskytuje také v dalších tělních tekutinách, jako je tkáňový a mozkomíšní mok. Je důležitý hlavně při transportu různých látek krví (mastné kyseliny, minerály, léky) a pomáhá udržet stálé vnitřní prostředí organismu.

Albumin je, podobně jako většina proteinů krevní plazmy, syntetizován v játrech. Ty produkují za den asi 12 g albuminu, což je 50% proteinů vylučovaných játry a čtvrtina celkových proteinů v játrech tvořených. Proto se jakákoliv porucha schopnosti jater syntetizovat proteiny projeví sníženým množstvím albuminu.

Zhruba 42% celkového tělního albuminu se nachází v plazmě, zbytek je ve tkáních, hlavně v podkoží a ve svalech. Nepatrné množství (120 – 300 mg/l) proniká přes hematoencefalickou bariéru do mozkomíšního moku. Směnitelný pool albuminu (= tzn. množství ihned dostupného albuminu v organismu) je asi 3,5 – 5,0 g/kg.

Biologický poločas albuminu je asi 20 dní, po té je odbouráván, hlavně endoteliemi (buňkami tvořící výstelku) krevních kapilár. Malé množství albuminu proniká do moči, ztrácí se také difúzí do trávicí trubice.

Osmotický tlak

Protože albumin je relativně malý protein a je v plazmě ve velké koncentraci (35 – 55 g/l) představuje 75 – 80% osmotického tlaku lidské plazmy. To je důležité v arteriální části krevního oběhu, kdy je hydrostatický tlak uvnitř cév větší než hydrostatický tlak ve tkáních. Koloidní osmotický tlak generovaný albuminem a dalšími plazmatickými proteiny zabraňuje nadměrnému průniku tekutiny do tkání. Při nedostatečné syntéze proteinů se objevují otoky.
Transport volných mastných kyselin

Volné mastné kyseliny jsou, navzdory svému jménu, v plazmě přenášené navázané na albumin. Albumin má pro mastné kyseliny několik vazebných místo o různé afinitě, pevnost závisí na délce acylového řetězce.
Transport bilirubinu

Protože bilirubin je špatně rozpustný k krevní plazmě, přenáší se navázaný na albumin. Albumin má dvě vazebná místa pro bilirubin, jedno s vysokou a druhé s nízkou afinitou. Ve 100 ml plazmy může být asi 25 mg bilirubinu vázáno v místech s vysokou afinitou, ostatní bilirubin je vázán snadno, může se uvolňovat a difundovat do tkání.
Transport mědi

Přestože albumin přenáší asi jenom 10 % celkového množství mědi obsažené v krevní plazmě, zdá se, že je při transportu mědi důležitější než ceruloplazmin, protein specializovaný k přenosu mědi. Ten totiž váže měď velmi pevně, na rozdíl od albuminu, který tak snáze předává měď tkáním.
Transport zinku

* 65 % z celkové plazmatické koncentrace Zn2+

Transport vápníku

* 46 % z celkové plazmatické koncentrace Ca2+

Transport hořčíku

* 33 % z celkové plazmatické koncentrace Mg2+

Transport léků a xenobiotik

Na albumin se váže mnoho léků, antibiotika, sulfonamidy, aspirin nebo dikumarol. Některé soutěží s bilirubinem o vazebné místo s vyšší afinitou.
Transport hormonů

Hormony štítné žlázy, trijodthyronin a thyroxin, a steroidní hormony jsou transportovány pomocí albuminu.
Transport tryptofanu
Zdroj aminokyselin pro proteosyntézu v periferních tkáních
Pufrační schopnost
Antioxidant krevní plazmy
Využítí v medicíně

Albumin se používá jako koloidní roztok při léčbě hypovolémie při ztrátách krevního objemu nebo při popáleninách a šokových stavech.

V biochemii je používá jako rozpouštědlo při ELISA testech.

Taurin

Taurin (neboli kyselina 2-aminoetansulfonová) patří mezi organické kyseliny a je významnou složkou žluči (v konjugátech s cholovými kyselinami – tzv. žlučové kyseliny). V nižších koncentracích ho lze najít prakticky ve většině živočišných tkáních. Taurin je derivátem aminokyseliny cysteinu a proto je někdy řazen k aminokyselinám, přestože postrádá karboxylovou skupinu. Přesnější by proto bylo označení aminosulfonová kyselina. Taurin je jediná známá přirozeně se vyskytující sulfonová kyselina. Název taurin je odvozen z latinského taurus – býk, protože byl poprvé izolován německým vědcem Friedrichem Tiedemanem z býčí žluči.

Fyziologická role

Taurin je konjugován pomocí své aminoskupiny s kyselinami chenodeoxicholovou a cholovou za tvorby žlučových solí (taurocholát sodný a taurochenodeoxicholát sodný). Díky svému nízkému pKa (1,5) zůstává sulfonová skupina taurinu záporně nabitá v širokém rozsahu pH a umožňuje tak těmto konjugátům sloužit jako výborné surfaktanty (látky snižující povrchové napětí), což podmiňuje jejich funkci při trávení lipidů v tenkém střevě.

Taurin se účastní i dalších fyziologických dějů jako např. inhibice neurotransmise, stabilizace buněčných membrán, inhibice oxidačního vzplanutí neutrofilů a makrofágů, regulace tukové tkáně, regulace stálé hladiny vápníku v krvi.

Předčasně narozené děti, které postrádají enzym potřebný k přeměně cystathioninu na cystein, mohou trpět nedostatkem taurinu (který z cysteinu vzniká), proto je nezbytné, aby jim byl do stravy přidáván uměle.

Taurin ve výživě

Taurin je zcela esenciální látkou pro kočky, které si ho neumí samy syntetizovat. Pokud taurin v potravě chybí, pak dochází k postupné degeneraci sítnice, což způsobující problémy s viděním, které mohou skončit slepotou. Tato choroba se nazývá centrální degenerace sítnice (CRD). Z tohoto důvodu se taurin uměle přidává do speciální kočičí stravy.

Taurin a energetické nápoje

Přestože se taurin přidává do mnoha energetických nápojů, žádná studie doposud neprokázala, že by byl schopen energii dodávat (tak jako třeba kofein).

BCAA

BCAA - větvené aminokyseliny L-Leucin, L-Isoleucin a L-Valin tvoří významnou část všech aminokyselin tvořících svalovou tkáň. Pod vlivem intenzívní fyzické zátěže se vyčerpává energetická zásoba tvořená glykogenem a nastupuje tvorba energie z větvených aminokyselin. Této nepříznivé situaci lze zabránit podáváním větvených aminokyselin - BCAA. Ve stravě je v řadě případů nedostatek BCAA. Proto jejich podávání v doplňkové formě je zcela nezbytné pro sportovce a fyzicky zatěžované jedince a pro osoby s nedostatečným příjmem bílkovin, případně pro ty, kdo redukují nadváhu snížením příjmu potravy a zvýšenou fyzickou aktivitou.
BCAA jsou v těle důležité pro

• zvýšení kvality a množství svalové hmoty
• obnovení síly a urychlení regenerace
• podporu novotvorby svalové hmoty
• ochranu svalové hmoty před poškozením namáhavým fyzickým výkonem
• ochranu svalové hmoty před devastací v průběhu snižování nadváhy
• dostatek volných větvených aminokyselin pro tvrdý trénink
• zvyšování absolutní síly
• spalování tuků a redukci nadváhy

BCAA to jsou L-leucin, L-isoleucin a L-valin

Větvené aminokyseliny (BCAA) L-leucin, L-isoleucin a L-valin, patří mezi esenciální - nepostradatelné aminokyseliny (lidské tělo si je neumí samo vyrobit) a tvoří třetinu svalových bílkovin. V průběhu sportovního výkonu , ať již aerobního nebo anaerobního, dochází ke ztrátám BCAA a následkem je devastace aktivní svalové hmoty. Podáváním větvených aminokyselin v období před zahájením fyzické aktivity je chráněna svalová hmota před devastací.
BCAA - formy

• tekutina v plastových lahvičkách - různé příchutě
• tablety
• želatinové kapsle
• tekutina v ampulích

BCAA v potravinách

Největší množství BCAA se vyskytuje v mléčných výrobcích a červeném mase. Dalšími přirozenými zdroji BCAA jsou všechny potraviny s obsahem proteinů. Strava většiny lidí obsahuje dostatečné množství BCAA, které je přibližně 25-65 mg na 1 kg tělesné hmotnosti. Sportovci v intenzivním tréninku obvykle užívají 5 g leucinu, 4 g valinu a 2 g isoleucinu denně. Ochrání se tak před svalovými ztrátámi a zvýší nárůst svalové hmoty.

Kofein

Kofein (podle rostliny Coffea arabica, česky kávovník) je alkaloid, který příznivě stimuluje centrální nervovou soustavu a srdeční činnost. Kofein je pravděpodobně nejrozšířenější stimulant na světě, který se užíváním ve větším množství stává drogou.

Kofein patří do skupiny purinových, methylových derivátů xanthinu, který zahrnuje theobromin (kakao) a theofylin (bronchodilator, látka uvolňující průduškové svalstvo).

Kofein je hořká, bílá krystalická látka- xanthinový alkaloid, který je zároveň psychoaktivníí stimulační drogou. Kofein byl objeven německým chemikem Ferdinandem Rungem v roce 1819. Vymyslel pro novou látku jméno kofein, chemicky aktivní složka kávy ( v anličtině caffein). Kofein je také obsažen v chemické sloučenině a nerozpustném komplexu quaraninu, obsaženém v rostlině quarana, v mateinu obsaženém v maté a v theinu, který obsahuje čaj.

V lidském organismu funguje kofein jako stimulátor nervové soustavy CNS, dočasně potlačuje únavu a probouzí bdělost. Nápoje obsahující koffein jako káva, čaj, limonády a energetické nápoje se těší velké oblibě. Je to nejpopulárnější psychoaktivní látka na světě, ale na rozdíl od ostatních je legální a její prodej se neřídí žádnými omezeními. V Severní Americe konzumuje kofein 90% dospělé populace deně. U americké asociace pro potraviny a léčiva je registrován jako bezpečná látka.

Výskyt a použití

Purinový derivát kofein se vyskytuje v listech, semenech a plodech alespoň 63 rostlin. Nejznámější jsou kávová zrna (Coffea arabica), kakaové boby (Theobroma cocao), cola ořechy (Cola acuminata), čajové lístky (Camellia thea), lístky maté (Ilex paragueyensis) a guarana (Paullinia cupana). Čaj obsahuje ještě dva další alkaloidy theofylin a theobromin. Kofein se přidává do nealkoholických nápojů jako Coca-Cola, Kofola a další. Podle výskytu se označuje též jako tein, matein či guaranin.

Světově nejpopulárnějším zdrojem kofeinu jsou boby kávovníku, ze kterých se připravuje káva. Obsah kávy v kávovém zrnu se různí podle druhu kávovníku a metody zpracování zrn. Dokonce v plodech jednoho keře může být co se týče obsahu kofeinu velký rozdíl. Takže jeden šálek kávy obsahuje od 40mg u arabského expresa (30ml) až po 100mg na 120ml v obyčejné překapávané kávě. Obecně dlouho pražená kávová zrna obsahují méně kofeinu než lehce pražená kávová zrna, protože proces pražení snižuje obsah kofeinu v zrnu.

Čaj je dalším běžným zdrojem kofeinu. Vlastně čaj obsahuje více kofeinu než káva, ale hrneček čaje obsahuje kofeinu méně, protože k jeho přípravě není použito takové množství rostliny.

Kofein je také běžně obsažen v limonádách jako kola, původně připravovaná z kolových ořechů. Limonády obvykle obsahují od 10 do 50 mg. Na druhou stranu nápoje jako Red Bull v sobě mají od 80mg v jedné plechovce. Kofein v těchto nápojích je jednak získáván dekafeinací jednak je uměle syntetizován. Guarana hlavní ingredience energetických nápojů obsahuje velká množství kofeinu s malým množstvím thefyllinu a theobrominu, který se přirozeně uvolňuje postupně. Čokoláda vyráběná z kakaa také obsahuje malá množství kofeinu. To že čokoláda nemá velké povzbuzující účinky je tím, že obsahuje kofein v kombinaci s thefylinem a thebrominem. Běžně velká tabulka mléčné čokolády (28g) obsahuje asi tolik kofeinu jako šálek kávy bez kofeinu.

Některé farmaceutické firmy začaly vyrábět kofein v tabletách s tím, že zlepšují mozkové funkce. Jejich efekt je, že snižují únavu a zlepšují pozornost.Běžně je používají studenti, kteří se učí ke zkoušce nebo lidé, kteří potřebují řídit dlouhé hodiny.

Ořech koly tak jako plody kávovníku a čajové listy mají svůj pradávný původ. Byly žvýkány mnoha západoafrických kulturách a to jak jednotlivci tak jako součást sociálních setkání pro svoji schopnost navracet lidem vitalitu a snižovat pocit hladu během hladomorů.

Trávení kofeinu

Kofein se do lidského těla dostává převážně orálně (ústy) – pitím čaje, kávy, koly atd., v podobě léků proti únavě nebo intravenózně (nitrožilně). Vstřebává se z žaludku a tenkého střeva. Z kávy se vstřebává po několika minutách po požití. U čaje je to až po 40 minutách, protože obsahuje jiné alkaloidy, které vstřebávání kofeinu oddalují. Proto je čaj zdravější. Kofein je v těle nejprve demethylován v dimetylxantin, pak v monometylxantin, které se dále štěpí v močovinu a tak se vylučují. Opouští tělo asi 5 až 6 hodin po požití.

Při pravidelné aplikaci kofeinu se stane tělo na kofein rezistentní a může na něm vzniknout závislost. Kofein neurychluje vystřízlivění. Nemění osobnost a charakter člověka. Citlivost dětí na kofein se neliší od citlivosti dospělých.

Nervový systém

Kofein příznivě stimuluje centrální nervový systém. Tím oddaluje únavu (zvláště duševní), zbystřuje myšlení, zlepšuje koncentraci, působí jistou euforii.

Srdce a dýchání

Kofein zrychluje tep, uvolňuje hladké svalstvo, rozšiřuje tepny a stimuluje oběhový a respirační systém (srdce a dýchání). Proto pomáhá lidem postiženým astmatem. Zvyšuje obsah mastných kyselin v oběhovém systému, byl proto léta používán sportovci. Tyto účinky mohou trvat od několika hodin až do dvanácti hodin, ale již po čtyřech letech pravidelného užívání se tělo stane rezistentním.

Odbourávání tuku

Tím, že kofein „stresuje“ tělo působením na jeho nervový systém, dochází k odbourávání tuků i v „klidovém“ stavu.

Kofein přispívá k mobilizaci tukových zásob a způsobuje, že pracující sval tuk využije jako zdroj energie. To odsouvá vyčerpání zásob glykogenu a prodlužuje dobu, kterou je možno věnovat tréninku nebo požadovanému výkonu. Bohužel zatím nebyl dostatečně popsán mechanismus, jakým způsobem toho kofein dosahuje.

Přecitlivělost na kofein

Není jisté, zda u osob přecitlivělých kofein jen spouští neurotické projevy disponovaného organizmu nebo také i sám přímo více nežádoucích účinků vyvolává. Nejspíš jde o kombinaci obou mechanizmů. Při přecitlivělosti na kofein se může objevit celá řada nežádoucích účinků nebo se silněji projeví nežádoucí účinky obvyklé u běžné populace: Nevolnost, neklid, nervozita, nesoustředěnost, únava, nespavost, pocení nohou, rukou, bušení srdce, člověk může aj. Pro osoby na kofein přecitlivělé nejsou vhodné ani běžné dávky této látky obsažené v čaji, kávě, čokoládě, kakau, některých limonádách aj. Přecitlivělé osoby by se příjmu kofeinu měly vyvarovat zejména v situacích psychicky náročných (např. veřejné vystoupení, obchodní jednání), vyžadujících koncentraci (např. řízení auta) a před spaním. Přecitlivělé osoby by měly čínský čaj (lhostejno, zda černý, žlutý či zelený) připravovat výhradně metodou druhého záparu. Kofein,jako látka dobře rozpustná, se v převážné míře z lístků čaje vyloučí již při prvním krátkém záparu.

Kofein a sportovní výkon

1. Kofein zřejmě neprospívá krátkodobým a vysoce intenzivním aktivitám (např. sprint, intenzivní krátkodobý trénink).
2. Kofein zvyšuje výkonnost u vytrvalostních sportů.

Mezinárodní olympijský výbor zařadil kofein na seznam zakázaných látek. Kofein již není na seznamu povolených podpůrných prostředků.

Karnitin

Karnitin je látka, která se vyskytuje ve dvou optických izomerech: D-karnitin a L-karnitin. Blíže nespecifikovaným označením karnitin se zpravidla míní L-antipod, který se v poslední době hojně používá jako potravinový doplněk (při hubnutí, sportování či v rámci prevence). D-antipod nemá v lidském těle žádnou fyziologickou funkci, ve velkých dávkách však inhibuje účinek L-karnitinu a působí proto toxicky. Přírodním izomerem je pouze L-karnitin

L-karnitin je látka, která se podílí na přenosu mastných kyselin z cytosolu do mitochondrií, kde jsou oxidovány (beta-oxidace). Mastné kyseliny s dlouhým řetězcem totiž nemohou procházet mitochondriální membránou samy o sobě. L-karnitin je syntetizován v játrech z aminokyselin lysinu a methioninu, obzvláště hojný je pak ve svalech. K syntéze je nutný askorbát - vitamín C.

Název karnitin vznikl z latin. slova caro (gen. carnis) = maso, jelikož zde byl nalezen.

Funkce

Mitochondrie má dvojitou membránu, přes kterou mastná kyselina nemůže volně projít. Nejprve je proto přeměněna na acyl-CoA (tzn. dlouhý uhlíkatý řetězec s navázaným koenzymem A) enzymem acyl-CoA-synthetasou. Ten se nachází ve vnější mitochondriální membráně.

Acyl-CoA projde přes vnější mitochondriální membránu. Tam se v reakci katalyzované dalším membránovým enzymem, karnitinpalmytoyltransferasou I, naváže na karnitin za vzniku acylkarnitinu.

Ve vniřní mitochondriální membráně se nachází další enzym, karnitinacylkarnitintranslokasa, který směňuje acylkarnitin z mezimembránového prostoru za volný karnitin z mitochondriální matrix.

Uvnitř mitochondrie je pomocí enzymu karnitinpalmytoyltransferasy II karnitin opět uvolněn (a vrací se výše popsanými mechanismy zpět do mezimembránového prostoru), a zároveň vzniká acyl-CoA. Acylkoenzym A se následně degraduje β-oxidací, tedy jedním z pochodů, které zajišťují uvolnění energie pro syntézu ATP.

Fenylalanin

Fenylalanin (zkratka Pha, Pa, Phe, F) patří mezi kódované esenciální glukoplastické i ketoplastické aminokyseliny (tzn. lidské tělo si ji neumí samo vyrobit). V čistém stavu je to bílá krystalická látka. Je velmi důležitý jako sloučenina, která slouží k tvorbě neurotransmiterů (přenašečů nervového vzruchu), tedy pro činnost nervové soustavy.

Výskyt
Vyskytuje se ve všech organismech, zejména jako součást bílkovin. V rostlinách je biochemicky syntetizován z fosfoenolpyruvátu a erythrosa-4-fosfátu přes šikimát, který reaguje s dalším fosfoenolpyruvátem na chorismát. Z něho vzniká prefenát, dále fenylpyruvát a konečně fenylalanin. Lidské tělo si jej však neumí syntetizovat, proto patří mezi esenciální bílkoviny, které musí přijímat v potravě.

Zdroje
Ve stravě je nejvíce fenylalaninu obsaženo v čokoládě[zdroj?]. Také se vyskytuje v sýrech, semenech, ořeších, mase, rybách, mléce a vejcích. Nejvíce hodnotné jsou kvasnice, izolovaný sojový protein, tofu a parmezán[zdroj?]. Tvoří také součást umělého sladidla Nutrasweet (Aspartam) hojně používaného např. jako sladidlo u limonád.
Tyrosin slouží k tvorbě neurotransmiterů: v dřeni nadledvin a v mozku se vyrábějí katecholaminy (dopamin, adrenalin, noradrenalin), ve štítné žláze tyroxin a trijodtyronin a biosyntetizuje se z něj také melanin (pigment kůže, vlasů, vousů, očí). Zbylých 10 % fenylalaninu, který dospělý člověk zkonzumuje, se použije na syntézu proteinů. U dětí je tento poměr poněkud obrácený, 60 % příjmu fenylalaninu jde na výstavbu proteinů a 40 % se přemění na tyrosin

Pozitivní účinky
V souvislosti s vytvářením ketecholaminů fenylalanin zlepšuje paměť, odolnost vůči stresu, duševní a sexuální výkonnost. Kromě toho uvolňuje hormony, které tlumí chuť k jídlu. S úspěchem jej lze použít i jako přirozené analgetikum (proti bolesti)[zdroj?]. Používá se jako doplněk stravy při depresích a bipolárních psychických poruchách (v kombinaci s vitamínem B6 a vitamínem D), při zánětech, roztroušené skleróze, chronické bolesti, Parkinsonově chorobě (napomáhá proti rigiditě, zlepšuje chůzi) a revmatoidní artritidě. Denní dávka fenylalaninu by se však měla pohybovat mezi 500-1500 mg.

Nedostatek fenylalaninu se u člověka může projevit zmateností, emoční agitací, depresemi, špatnými paměťovými funkcemi, změnami v chování, sníženým zájmem o sex, či šedým zákalem.

Nežádoucí účinky
V čisté formě ve vyšší koncentraci může způsobovat úzkost, bolesti hlavy, zvýšení krevního tlaku.

Porucha přeměny fenylalaninu na tyrosin se nazývá fenylketonurie, přičemž je to jedna z nejčastějších recesivních dědičných chorob (téměř jeden postižený na 10 000 narozených). Její léčba musí být zahájena již před 3 měsícem věku dítěte, přičemž nerozpoznaná fenylketonurie se projeví mentální retardací, záchvaty, nadměrným svalovým napětím, třesem a hyperaktivitou. Těmto nemocným je nutno maximálně snižovat příjem fenylalaninu v potravě a naopak dodávat tyrosin.

Fenylalanin nedovede také metabolizovat organismus postižený hyperfenylalaninémií, Hartnupovou chorobou a generalizovanou aminoacidurií.

Fenylalanin by se tudíž neměl podávat osobám s vysokým krevním tlakem, lidem s fenylketonurií a nemocným rakovinou (konkrétně maligním melanomem).

Použití

Fenylalanin se užívá k výrobě voňavek a k syntéze nízkokalorického umělého peptidového sladidla aspartamu (L-Asp-L-Phe-methylester). Je používán jako ochucovadlo potravin, konzervačních a antioxidačních přípravků.

Glykogen

Glykogen neboli tzv. „živočišný škrob“ je zásobní polysacharid v těle živočichů.

Struktura
Glykogen je vysoce větvený polymer tvořený glukózami (polyglukan), jež jsou navzájem pospojované . Jedna molekula glykogenu se skládá z mnoha molekul glukózy (až 120 000 molekul glukózy),, které jsou spojené navzájem α(1,4)–glykosidovými vazbami. Vždy po 8-12 jednotkách se však ještě nachází větvení pomocí vazby α(1,6)–glykosidické. Výsledkem je bohaté větvení molekul glykogenu.

Výskyt
Glykogen je často uložen ve formě granulí v cytoplazmě některých buněk vyšších živočichů, zejména v buňkách jater (lidské jaterní buňky obsahují v sušině 18–20 % glykogenu) a svalů (svalové buňky asi 0,5-1%), ale též u hub a kvasinek.

Průměrný člověk má v zásobě cca 250-400 g glykogenu (1/3 v játrech, 2/3 ve svalech). Sportovci mohou dosáhnout zásobu glykogenu až 800 g. Velký vliv na velikosti glykogenových zásob má strava (hlavně strava obsahující sacharidy). Jeho zásoba je vyčerpána po 30–90 minutách cvičení v závislosti na intenzitě cvičení. Jaterní glykogen udržuje stabilní hladinu krevního cukru zvláště při hladovění, svalový glykogen je okamžitě využitelný ke svalové práci jako bezprostřední zdroj energie. Jestliže jsou zásoby glykogenu nízké nebo zcela vyčerpané, jsou jako nový zdroj energie použity bílkoviny (proteiny) a lipidy (tuky).

Metabolismus
Při poklesu koncentrace glukózy v krvi se jaterní glykogen štěpí na glukózu (glukosa-1-fosfát → glukosa-6-fosfát) pomocí procesu glykogenolýzy - vzniklá glukosa je pak uvolňována do krve. Svalový glykogen se štěpí jen pro potřeby daného svalu a vzniklá glukosa se do krve nedostává, ale je metabolizována jako zdroj energie pro svalovou práci.

Rychlosti syntézy glykogenu (glykogeneze) a jeho odbourávání (glykogenolýza) jsou řízeny hormony inzulínem, adrenalinem a glukagonem.

Cholesterol

Cholesterol je steroidní látka, kterou lidský organismus potřebuje pro tvorbu hormonů a vitamínu D. Cholesterol pomáhá tělu zpracovávat tuky, je také důležitý při tvorbě buněčných membrán. Příliš vysoká koncentrace v krvi však nese pro organismus zdravotní rizika, především onemocnění srdce.

Obsah

Cholesterol v lipoproteinových částicích

Cholesterol se v těle váže na proteiny a tvoří s nimi tzv. lipoproteiny.

Existují tři hlavní třídy lipoproteinů podle hustoty:

* vysokodenzitní lipoprotein (HDL) – vysoký podíl cholesterolu v séru vázaný v HDL je známkou dobré schopnosti vyloučit nadbytečný cholesterol z organismu
* nízkodenzitní lipoprotein (LDL) – vzniká v játrech, hlavně ve VLDL jako důsledek štěpení jejich triglycerolu, vážou se na membránový receptor
* velmi nízkodenzitní lipoprotein (VLDL) – lipoprotein o velmi nízké hustotě, syntetizuje se v játrech a část ve střevech, má velký náklad TG(triglyceridů) a nejmenší množství apoproteinů.

Podle vzniku se rozlišuje cholesterol:

* exogenní – vnější (čili z potravy)
* endogenní – vnitřní (ten si tělo vyrábí samo)

Cholesterol v lidském těle

Cholesterol je látka tukové povahy, která je součástí každé naší buňky. Je důležitou stavební jednotkou nervů, mozkových buněk a některých hormonů. Většinu si ho organizmus vyrábí sám, část pak přijímáme ve stravě. Cholesterol je pro organizmus nepostradatelný, ale na druhou stranu ho nesmíme mít v krvi nadbytek.

Hladina cholesterolu v krvi

Doporučená hladina celkového cholesterolu (tzv. cholesterolemie) v krvi je do 5,00 mmol/l (milimolů na litr). Hladina od 5,01 do 6,5 mmol/l je označována za zvýšenou. Lidé s touto hladinou cholesterolu by si měli více všímat svého jídelníčku a upravit svůj životní styl. Nad 6,5 mmol/l je hladina označována jako riziková. Lidem s takto vysokým cholesterolem hrozí větší riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění, proto by měli být v péči lékaře.

V případě zvýšené hodnoty je důležité znát nejen svůj celkový cholesterol, ale také tzv. hladinu „hodného“ HDL a „zlého“ LDL cholesterolu v krvi. Zvýšená hladina LDL cholesterolu (nad 3 mmol/l) totiž způsobuje usazování nadbytečného cholesterolu v cévních stěnách, kde tvoří sklerotické pláty. Tím cévy ztrácejí pružnost a zužuje se prostor pro průtok krve. HDL cholesterol naopak má naopak ochrannou funkci, neboť krev zbavuje nadbytečného cholesterolu (odvádí ho zpět do jater, kde je metabolizován).

Onemocnění

Cholesterol je jedním z významných rizikových faktorů srdečně-cévních onemocnění (tato onemocnění způsobují více než 50 % všech úmrtí V ČR). Problém zvýšené hladiny cholesterolu se přitom týká téměř 70 % dospělé české populace (Studie Post-Monica, IKEM, 2000-2001). Onemocnění charakteristické zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi se nazývá hyperlipidemie neboli hyperlipoprotenie (HLP). Jednou z dalších život ohrožujících onemocnění je familiární hypercholesterolemie, která je charakteristická částečnou nebo úplnou absencí receptorů pro LDL částice.

Může být:

* primární (familiární, čili geneticky podmíněná)
* sekundární (získaná, lze ji tedy odstranit)

Při zvýšené hladině cholesterolu je třeba upravit životosprávu a dodržováním zásad zdravého životního stylu se snažit o její snížení. Častým mýtem je přesvědčení, že je třeba hlídat pouze příjem cholesterolu. Denně bychom proto měli ve stravě přijmout max. 300 mg cholesterolu, v případě, že máme zvýšenou hladinu cholesterolu pak maximálně 200 mg denně. Ještě důležitější je ale zaměřit se na složení tuků, protože nevhodné tuky ovlivňují hladinu LDL cholesterolu v krvi. Přednost bychom měli dávat kvalitním rostlinným tukům a olejům, které obsahují velký podíl omega 6 a omega 3 vícenenasycených mastných kyselin, které působí příznivě na náš srdečně-cévní systém a pomáhají snižovat hladinu LDL cholesterolu v krvi. Oproti tomu tuky živočišné obsahují více nasycených mastných kyselin, které je třeba omezovat, protože hladinu cholesterolu zvyšují.

Mezi další zásady nízkocholesterolové diety patří dostatečný příjem ovoce, zeleniny a dalších potravin bohatých na vlákninu, omezení příjmu soli, preference drůbeže a ryb a dostatečný pitný režim.

L - Isoleucine

L - Isoleucine jedna z mimořádně důležitých aminokyselin, nezbytná pro organizmus, které jsou využívány především srdečním a kosterním svalstvem a to jako zdroj energie - transformuje se na glukózu.

Velice hojně je používán v kombinaci spolu s dalšími dvěma větvenými aminokyselinami - L - Leucinem a L - Valinem.

L - Leucin

L - Leucin je esenciální aminokyselina, která se v organizmu nevytváří. Spolu s ostatními aminokyselinami slouží k ochraně svalové hmoty před rozpadem (zvláště během diety) a k regeneraci po výkonu. Dokáže stimulovat aktuální výkon.

Pozitivní vliv má na zlepšení funkce svalů, napomáhá odbourávání amoniaku ze svalů, chrání a energizuje svaly. Zvyšuje proteinovou syntézu a retenci dusíku. Používá se v kombinaci se dvěmi dalšími větvenými aminokyselinami L-isoleucinem a L-valinem (tzv. BCAA).

L - Valin

L - Valin je esenciální aminokyselina (glykogenní aminokyselina), výrazně se uplatňuje při uskladňování glukózy v játrech a svalech ve formě glykogenu. Podporuje účinky L-Leucinu a L-Isoleucinu a je vhodné ji s těmito látkami kombinovat.

V případě aminokyselinového deficitu je jednou z prvních látek, která by měla být do organizmu dodávána.

Kyselina asparagová

Kyselina asparagová (zkratka Asp nebo D) je biogenní aminokyselina. Obsahuje karboxylovou skupinu, je tudíž kyselá, polární a hydrofilní. V organismu se vyskytuje ve formě své konjugované zásady, která se nazývá aspartát.

Kyselina asparagová je součástí bílkovin, během proteosyntézy je kódována triplety GAU a GAC. Kyselina asparagová, přesněji řečeno karboxylová skupina v jejím postranním řetězci, je katalytickou skupinou tzv. aspartátových proteáz.

Kromě své úlohy v metabolismu je také substrátem pro mnoho biochemických pochodů - je intermediátem ureo-syntetického cyklu a jedním z hlavních substrátů pro syntézu purinových i pyrimidinových bazí. U rostlin a mikroorganismů je též prekursorem při syntéze esenciálních aminokyselin methioninu, threoninu, isoleucinu a lysinu.

Další významná role kyseliny asparagové je v tzv. malát-aspartátovém člunku, sledu chemických reakcí, při kterých se přenášejí redukční ekvivalenty přes membránu mitochondrií.

L-arginin

Arginin (zkratka Arg nebo R) je biogenní aminokyselina obsahující bazickou guanidinovou skupinu. Patří mezi tzv. semiesenciální aminokyseliny, je esenciální jen v době růstu. Během proteosyntézy je kódována triplety CGU, CGC, CGA, CGG, AGA a AGG.

Arginin je součástí bílkovin, je intermediátem ornitinového cyklu, ve kterém je syntetizována močovina, dále je arginin výchozím metabolitem syntézy oxidu dusnatého, což je kromě jiného tkáňový hormon způsobující vazodilataci, a podílí se na biosyntéze kreatinu. Skrze ornithin (který vzniká z argininu v ureosyntetickém cyklu) je prekursorem polyaminů sperminu a spermidinu.

Arginin patří mezi semi-esenciální aminokyseliny (tj. aminokyseliny, které si organismus za určitých podmínek nedokáže sám a v dostatečném množství vyrobit - tato situace typicky nastává v období růstu, při zvýšené tělesné námaze, nemoci apod.).

Arginin zlepšuje sexuální prožitek:
Aminokyselina arginin je zcela ojedinělou a organismu nenahraditelnou látkou zodpovědnou za přenos oxidu dusíku a přímé vylučování růstového hormonu (zkratka GH - z angl. Growth Hormon).

Oxid dusnatý (NO) je v lidském těle primárně vytvářen právě z argininu - dostatečné množství oxidu dusnatého je nezbytné pro udržení průchodnosti cév (vasodilatační účinky, rozšíření cév), podporu erekce a plodnosti mužů.
Vyšší obsah oxidu dusnatého způsobuje dokonalé prokrvení svalů (včetně pohlavních), zlepšení erektivní schopnosti a sexuálního prožitku, zlepšuje zásobování srdce a mozku kyslíkem, zvyšuje tok krve ve svalech.

Prováděné studie prokázaly pozitivní účinek podávání l-argininu u mužů - došlo ke zvýšení tvorby spermatu, zlepšení erektivní schopnosti a sexuálního libida.
U žen je v tomto ohledu při užívání argininu pozorována zvýšená sexuální vzrušivost.
Mimochodem, jeden velmi známý doplněk stravy pro podporu potence a sexuálních funkcí (ArginMax) obsahuje jako hlavní účinnou látku také čistý l-arginin (475mg/tableta).

Arginin jako stimulant růstového hormonu:
Samotná aminokyselina arginin podávaná i nárazově (nepravidelný příjem) způsobuje sekreci (vyplavení) celého spektra hormonů z nichž nejzajímavější je glukagon, insulin a zejména růstový hormon.

Růstový hormon jako přirozená součást lidkého organismu zcela spolehlivě podporuje tvorbu svalové hmoty, čehož cíleně využívá většina sportovců a především kulturisté.

Arginin urychluje obnovu buněk, je nutný pro zvýšení syntézy bílkovin (proteosyntéza), zvýšená tvorba svalů lze vysvětlit jednak přímou stimulací růstového hormonu GH a také produkcí oxidů dusíku NO, které způsobují lepší prokrvení svalů - do svalu se tak dostává větší množství živin, zvyšuje se "napumpování svalů" a v konečném důsledku svalový růst.
Pro podporu nárůstu svalů, stimulaci růstového hormonu a celkovou anabolizaci je vhodné užívat arginin vždy na lačno těsně po ukončení tréninku nebo s předstihem cca 30-60minut před jeho začátkem.

Arginin jako spalovač tuků:
Vedle zvýšení růstu svalů působí aminokyselina arginin na spalování podkožního tuku. Opětovné studie i praktické výsledky prokázaly výraznější snížení tělesného tuku již při dávkách 500mg l-argininu 1x denně.
Zajímavá je kombinace l-argininu a l-carnitinu jako spalovače tuků (v našich končinách rozšířil především RNDr. Petr Fořt, CSc. - autor výrobku Carnitargin fy Nutrend).
Kombinace l-arginin a l-carnitin je vedle hlavního účinku na redukci hmotnosti vhodná i pro snížení srdeční zátěže a rizika oběhových potíží, snížení hladiny cholesterolu a podporu spermatogeneze (spojuje se efekt Carnitinu s Argininem).
Pro spalování tuků je nejlépe užívat arginin (případně v kombinaci s carnitinem) zejména před tréninkem.

Další účinky aminokyseliny l-arginin:
Arginin stimuluje imunitní systém, v případě infekce způsobuje zmnožení leukocytů. Toho se často využívá v klinické medicíně při léčbě zranění, popálenin a doléčení většiny poúrazových a pooperačních stavů a dlouhodobých nemocí.
Arginin je přirozený protisrážlivý prostředek omezující shlukování krevních destiček, udržuje optimální funkci kardiovaskulárního systému, snižuje riziko aterosklerózy, reguluje krevní tlak, obnovuje pružnost cév.

Prostřednictvím oxidů dusíku přenáší nervové vzruchy v mozku (neurotransmitér) a reguluje tak např. činnost trávícího traktu, koordinaci pohybů a dlouhodobou paměť.
Stimulace produkce oxidu dusnatého a růstového hormonu má antioxidační potenciál, zabraňuje nepříznivým účinkům volných radikálů.

V poslední době se arginin v podobě doplňkové výživy dostává do popředí zájmu nejen sportovců pro urychlení tvorby svalů, regenerace a zlepšení sportovních výkonů, ale stále častěji je užíván i běžnou populací.

Kyselina L-glutamová

Kyselina L-glutamová se uplatňuje v řadě reakcí, zejména při přenosu aminových skupin NH2 (viz transaminace) mezi jinými aminokyselinami. Tato reakce je v organismu řízena enzymem aminotransferázou (transaminázou), přičemž kyselina L-glutamová je v rovnováze s kyselinou.2-oxoglutarovou. S touto reakcí úzce souvisí i oxidační deaminace kyseliny glutamové působenim enzymu glutamátdehydrogenáza, takže vzniká významný dvojitý cyklus, zjednodušeně popsaný následujícím schématem:

V lékařství se uvažuje o jejím využití zejména při léčbě neurologických poruch jako např. epilepsie, Parkinsonovy nemoci, mentální retardace, poruch osobnosti, poruch v chování (zejména u dětí), dále pak k potlačování svalové dystrofie, hypoglykemického kómatu, při léčbě žaludečních vředů aj.

V potravinářství se kyselina L-glutamová používá jako stabilizátor barviv nebo jako antioxidant; naše a evropské právní normy vyžadují uvedení jejího použití v potravinářských výrobcích na jejich obalech. Značné množství kyseliny se průmyslově přeměňuje neutralizací hydroxidem sodným

HOOC-CH(NH2)-CH2-CH2-COOH + NaOH → HOOC-CH(NH2)-CH2-CH2-COONa + H2O

na její monosodnou sůl (glutaman sodný), která slouží k ochucování potravin.

L -lysin

Důležitá aminokyselina pro růst a obnovu tkání, pro produkci hormonů, enzymů a protilátek. L-lysin pomáhá v boji proti herpetickému viru.

L -lysin je aminokyselina, která působí proti oparovým herpes virům, chrání cévy před aterosklerózou a má schopnost detoxikovat organismus od olova.

Tryptofan

Tryptofan (zkratky: Trp, W) je jednou z 21 proteinogenních aminokyselin. Řadí se k nepolárním, aromatickým aminokyselinám (resp. k aminokyselinám s nepolárním, aromatickým postranním řetězcem). Patří mezi esenciální aminokyseliny.

Biologicky významné deriváty:

• serotonin (5-hydroxytryptamin) – jeden z důležitých neurotransmitterů
• melatonin (5-methoxy-N-acetyltryptamin) – hormon podílející se na regulaci tzv. cirkadiálních rytmů
• nikotinamid– je v organismu syntetizována z Trp, je součástí kofaktorů NAD+ a NADP+, které slouží v oxidoredukčních dějích (přenos e- a H+)

Regulace transkripce enzymů syntetizující tryptofan (Trp operon) u Escherichia coli je jedním z modelových příkladů regulace attenuací.

Alanin

Alanin (Ala,A) je nepolární, neesenciální α-aminokyselina. Na jeho α-uhlík je navázána metylová skupina což z něj dělá jednu z nejjednodužších α-aminokyselin. Alanin je vůbec nejobvyklejší aminokyselinou v proteinech

V bílkovinách

Methylová skupina je nereaktivní, proto se alanin se téměř nikdy nepodílí na funkci proteinu přímo. Podílí se (spolu s některými dalšími aminokyselinami) na hydrofobních interakcích napříč vláknem proteinu.

Alaninový cyklus

Alanin se kromě výstavby proteinů také podílí na dopravě amoniaku ze svalů do jater a na glukoneogenezi v tzv. alaninovém cyklu, ve kterém je z pyruvátu transaminací ve svalu vytvořen alanin, který je pak dopraven krví do jater, kde je opět transaminován za vzniku pyruvátu. Přenesená aminoskupina je pak pomocí močovinového cyklu přeměněna na močovinu (a vyloučena z těla ven), zatímco pyruvát slouží jako prekurzor pro syntézu glukózy v procesu glukoneogeneze.

Vztah k hypertenzi

Podle mezinárodní studie Imperial College London existuje korelace mezi hladinou alaninu vysokým krevním tlakem, přijmem energie, hladinou cholesterolu a indexem tělesné hmotnosti


Alanin není esenciální tedy při nedostatku může být v těle vytvořen. Zdrojem alaninu jsou veškerá bílkovinná jídla, např. maso, vajíčka, mléčné výrobky nebo plody moře. Z vegetariánských jídel hodně alaninu obsahují luštěniny, ořechy, soja, kvasnice, hnědá rýže nebo obilí.

Biosyntésa

Alanin může být v těle tvořen z pyruvátu nebo z aminokyselin s větveným alifatickým řetězcem tedy například z valinu, leucinu a izoleucinu.

Nejběžněji je alanin tvořen transaminací pyruvátu, který vzniká glykolýzou glukózy. Protože transaminační reakce jsou reverzibilní a pyruvát všudypřítomný, alanin snadno vzniká v úzké vazbě s metabolickými drahami jako glykolýza, glukogeneze a citrátový cyklus.

Cholin

Cholin patří mezi vitaminy skupiny B. Je základním stavebním kamenem acetylcholinu, který patří mezi základní neurotransmitery. Takto jsou nazývány látky přenášející vzruchy mezi našimi nervovými buňkami. Nedostatek právě tohoto přenašeče je spojován s některými nemocemi, například se vznikem Alzheimerovy choroby a jiných psychiatrických onemocnění provázených poruchami paměti, jak krátkodobé, tak i dlouhodobé. Právě z tohoto důvodu může příjem cholinu v potravě či v doplňcích stravy zvýšit hladinu acetylcholinu a tím i zlepšit paměť.

Největší množství cholinu obsahují vaječné žloutky, játra, luštěniny a burské oříšky. Dále se může vyskytovat v mozečku, srdci, listové zelenině kvasnicích, obilných klíčkách a samozřejmě jako součást lecitinu (cholin je hlavní složkou fosfatidyl-cholinu, který je v něm obsažen). Cholin může ale v našem organismu vznikat i z jiných látek nepostradatelných (esenciálních) látek. Pokud ho tělo nemá dostatek v potravě, dokáže si ho vyrobit z vitaminu B12, kyseliny listové a methioninu. Cholin emulguje tuky a je významným tzv. lipotropním faktorem (patří mezi několik málo látek, které jsou schopny proniknout bariérou mezi krevním řečištěm a mozkovou tkání a tím usnadňují přístup látek přímo k mozkovým buňkám). Cholin tak pomáhá zabraňovat rozvoji aterosklerozy (ucpání cév tuky) a s tím souvisejícímu vzniku srdečně-cévních onemocnění (srdeční infarkt, mozková mrtvice apod.). Kromě zmíněného účinku na podporu paměti má cholin mnoho dalších účinků.

Ve formě fosfatidylcholinu zabraňuje hromadění cholesterolu a tuku v organismu, zpracovává ho. Pokud jsou tyto zásoby velké, mohou snižovat detoxikační kapacitu jater v produkci žluče. Některé studie poukazují na to, že užívání cholinu jako doplňku léčby různých jaterních onemocnění pomáhá v ochraně jater před poškozením různým vlivy (alkoholem, toxiny, léky apod.). Nedostatečný příjem cholinu v potravě se může projevit poruchami paměti a zhoršením svalové koordinace. Dlouhodobý nedostatek také může způsobit zvýšené ukládání lipidů v játrech. Prvními varovnými symptomy nedostatku může být zhoršená schopnost soustředění, zapomnětlivost nebo bolesti hlavy. Při běžné stravě je však nedostatek cholinu nepravděpodobný.

Při nadměrném užívání cholinu v potravních doplňcích můžete začít pociťovat bolesti svalů, nechutenství, někdy se objevuje zapáchající pot. Jako doplněk k normální stravě by neměl být cholin podáván pokud se zároveň léčíte s depresí nebo jiným vážnějším psychiatrickým onemocněním. Vyšší nároky vznikají všude tam, kde jste vystaveni dlouhodobému psychickému stresu a nadměrným nárokům na paměť. Potřeba cholinu tak stoupá až na dvojnásobek. Jeho působení nepříznivě ovlivňuje voda, síra, estrogen, alkohol a úpravy potravin. Když užíváte lecitin, budete pravděpodobně potřebovat i  kontrolovat rovnováhu hladiny vápníku a fosforu, protože cholin zvyšuje množství fosforu v krvi. Toxické působení prozatím nebylo zjištěno.

Kreatin

Kreatin je dusíkatá organická kyselina běžně se nacházející ve všech obratlovcích. Nejzastoupenější koncentrace je pak přímo ve svalové tkáni. Takto na kreatin poprvé upozornil roku 1832 Michel Eugene Chevreul. Nově objevená kyselina získala svůj název z Řeckého Kreas, což znamená maso. Zdrojem kreatinu z běžné potravy jsou především různé druhy masa. V rostlinách kreatin není obsažen. V souladu s tímto byla i naměřena nižší hladina kreatinu v tělech vegetariánů.
Význam pro člověka

Dosud hlavní spatřovanou úlohou kreatinu v tělech obratlovců (tedy i lidí) je zásobování svalových a nervových buněk energií.

Vzhledem k faktorům, které kreatin v těle člověka ovlivňuje, začal brzy kreatin poutat pozornost sportovní medicíny a brzy byl vyroben i v čisté podobě. Tak začíná historie kreatinu monohydrátu jako doplňku stravy nejen ve sportovní, zvláštní výživě.

Terapeutické využití

Kreatin monohydrát se používá při škále různých nervosvalových poruch za účelem urychlení rehabilitace. Může se jednat o uskřípnutí nervů, dočasná ochrnutí apod., které vyžadují součinnost s odborným terapeutem, trénování (procvičování) postižené tkáně a jejichž náprava většinou trvá od 1 do 9 měsíců. Další skupinou osob, která užívá kreatin monohydrát, a to takřka denně, jsou osoby s vrozenými chorobami

Lékařské využití

Použití kreatinu pro léčebné účely ( svalové, neurologické a kombinované choroby, Arthritis, infarktové stavy ) bylo a stále ještě je zkoumáno.

Dvě lékařské studie ukázaly, že Kreatin může být přínosným pro vytrvalou erekci. První studie ( Klivenyi et. Al. 1999 ) od M. Flint Beala ukázala, že kreatin je až 2x efektivnější než Riluzol při léčbě degenerativní nervové choroby ALS. Výsledek experimentu byl připisován schopnosti kreatinu zvýšit dostupnost energie pro buňky, anebo blokaci chemické cesty, jež by vedla k úmrtí degenerovaných buněk.

Druhá studie Kanaďana Marka Tarnopolského a Johna Martina, zjistila, že podávání kreatinu mírně zvyšuje sílu u lidí s močovými problémy.

Sportovní využití

Suplementace kreatinem zvyšuje intramuskulární koncentraci a tím i využitelnost ATP. Kreatin rapidně zvyšuje svalovou sílu a objem svalů (natahuje do svalů vodu). Sportovcům pomáhá rychle zlepšit fyzickou kondici a nabrat svalovou hmotu. Při užívání kreatinu se doporučují užívat hlavně jednoduché cukry (po fyzickém výkonu) a aminokyseliny BCAA. Kreatin je nejlepší přijímat hodinu před a ihned po výkonu.

Nová studie o vlivu kreatin monohydrátu, syrovátkových proteinů a maltodextrinu na růst svalové hmoty přepisuje dosud zažité dávkování. Došlo se ke zjištění, že stačí mnohem menší denní příjem Kreatin monohydrátu než bylo dosud uváděno.