Z naší nabídky...

Vitamíny

Vitamín (někdy také vitamin) je látka, která spolu s bílkovinami, tuky a sacharidy patří k základním složkám lidské potravy.

V lidském organismu mají vitamíny funkci katalyzátorů biochemických reakcí. Podílejí se na metabolismu bílkovin, tuků a cukrů. Existuje 13 základních typů vitamínů. Lidský organismus si, až na některé výjimky, nedokáže vitamíny sám vyrobit, a proto je musí získávat prostřednictvím stravy.

Při nedostatku vitamínů, tzv. hypovitaminóze, se mohou objevovat poruchy funkcí organismu, nebo i velmi vážná onemocnění. Přebytečných vitamínů rozpustných ve vodě se organismus dokáže zbavit a pokud přestaneme vitamín přijímat, organismus z těla nadbytečné množství vyloučí. U vitamínů rozpustných v tucích to však nefunguje – nejrizikovější je v tomto ohledu vitamín A, u nějž existují případy smrtelných otrav nebo otrav s doživotními následky. Vitamíny jsou nutné pro udržení mnohých tělesných funkcí a jsou schopny posilovat a udržovat imunitní reakce.

Vitamin B1 objevil polský biochemik Kazimierz Funk v roce 1912 v otrubách rýže. Funke navrhl název vitamín podle latinského vital a amine = „životně důležité aminy“. Ačkoli podle dnešních poznatků nejde o aminy, název se ujal. Tento termín byl později rozšířen na všechny podobné látky (vitaminy A, B, C, …K a pseudovitamíny).

Vitamíny rozpustné ve vodě

• Komplex vitaminů B Pro člověka má význam B1, B2, B6, B12, H a PP faktor. Význam vitaminů B je vztah k látkové výměně ve svalech a nervové tkáni a ke krvetvorbě.
• B₁ (thiamin)
• B₂ (riboflavin)
• B₆ (pyridoxin)
• vitamín PP (kyselina nikotinová)
• B₁₂ (kobalamin)
• Vitamín C (kyselina askorbová)
• Vitamin H
• Vitamin PP
  

Vitaminy rozpustné v tucích

• A (axeroftol)

• D (antirachitický)

• E (tokoferol)

• K (antihemoragický)

vitamin A

Vitamín A (axeroftol) je v tucích rozpustný vitamín. Existuje ve dvou přirozených formách – vitamín A₁ (retinol) a vitamín A₂ (3-dehydroretinol). Vitamín A je nutný protvorbu rodopsinu, zrakového pigmentu používaného za nízkého osvětlení. Nedostatek vitamínu proto vede k šerosleposti. Vitamín A je také důležitý antioxidant.

Také je nezbytný pro vývoj epitelií, při jeho nedostatku buňky rohovatí (xeróza). Zdrojem vitaminu A je alfa a beta karoten a lykopen, což jsou oranžová a červená barviva. Dalším zdrojem mohou být např. vnitřnosti. Při konzumaci zeleniny se nemusíme bát předávkování vitamínem A, ale 100 gramů medvědích jater nás může i zabít.

Nedostatek vitamínu A způsobuje šeroslepost, a některé další poruchy. Na rozdíl od vitamínu C se vitamín A nevylučuje močí. V důsledku toho může předávkování způsobit osteoporózu a i otravu.

Přírodní provitamín A (beta-karoten) by měl být bez vedlejších účinků.

Spaluje se při sledování televize, při umělém osvětlení, požívání alkoholu, anacidních žaludečních léků, aspirinu, barbiturátů, léků na snížení cholesterolu. Ničí se při teplotě nad 100°C.

Doporučená denní dávka	900 μg (dospělý muž) 700 μg (dospělá žena)
Maximální denní dávka	3000 μg

Zdroje

Rybí tuk, játra, mrkev, zelené a žluté listy, špenát, meloun, meruňky, zelí, brokolice, kukuřice, máslo, vaječný žloutek,... V menším množství: mléko, tučné ryby, třešně aj.

---

---

Výrobky obsahující vyvážený poměr vitaminu A:

vitamín C (kyselina askorbová)

Vitamin C (kyselina askorbová) je důležitá antioxidační látka rozpustná ve vodě, která se účastní mnoha různých procesů v lidském těle. Je součástí dějů látkové výměny, má důležitý význam má při tvorbě kolagenu, při přeměně některých aminokyselin. Kromě toho podporuje správnou funkci imunitního systému, působí jako prevence proti kardiovaskulárním nemocem. Velkou roli hraje i v období stresu. Lidský organizmus si bohužel nedokáže vitamin C sám vyrábět, proto vřele doporučujeme suplementaci vitaminem C.

Účinky:

• zlepšuje funkci nervové tkáně a přeměnu tuků
• chrání srdce a cévy
• působí jako antioxidant – chrání buňky proti volným radikálům
• napomáhá zvyšovat přirozenou obranyschopnost organizmu a rezistenci vůči stresu
• pozitivně ovlivňuje fyzickou kondici
• podporuje vstřebávání železa, stimuluje tvorbu bílých krvinek, vývoj kostí a chrupavek, podporuje růst
• je důležitý při metabolismu vápníku
• potřebný pro růst a kvalitu tkání, zejména kůže, cév, kostí, dásní a zubů.
• podílí se na odolnosti vůči infekci a na hojení poraněné tkáně.

vitamin D

Kalciferoly jsou steroidní hormonální prekurzory, souhrnně označované jako vitamín D, nebo také antirachitický vitamín. Jsou výchozí látkou pro syntézu kalcitriolu, hormonu, který významně ovlivňuje metabolismus vápníku a fosforu.

Za normálních okolností se vitamín D tvoří v kůži působením slunečního záření z provitamínu 7-dehydrocholesterolu, derivátu cholesterolu. Ultrafialové záření stěpí B jádro sloučeniny za vzniku cholekalciferolu, tedy vitamínu D₃. Tuto schopnost výroby vitamínu v kůži si osvojili suchozemští obratlovci přibližně před 300 milióny let, kdy se přesunuli z oceánu, který byl bohatý na vápník.^[1]

Syntéza působením slunečního záření by měla stačit na pokrytí až 80 % denní potřeby, v závislosti na zeměpisné šířce a ročním období. V potravinách se cholekalciferol nachází v rybím tuku, játrech, vaječném žloutku a mléce.

U rostlin je prekursorem ergosterol, morfin a rostlinný vitamín D je pak ergokalciferol, neboli vitamín D₂.

Jeho význam je v účasti při resorbci vápníku a fosfátu ze střeva a příspívá tak k regulaci a optimalizaci hladiny vápníku a fosforu v krvi. Fosfor i vápník jsou důležité pro stavbu kostí. Vitamín D je proto významný pro uchování kostí silných a nepoškozených.

Nedostatek vitamínu D se projeví změknutím kostí v důsledku ztrát a nedostatečné resorbce vápníku a fosfátu. U dětí se toto projeví jako křivice, u dospělých pak jako osteomalacie. Také se projevuje zvýšenou kazivostí zubů.

Ve vysokých dávkách vitamín D naopak metabolismus vápníku a fosforu narušuje, vede k hyperkalcémii a může skončit i smrtí. Samotné sluneční záření kvůli regulačním mechanismům syntézy nikdy nevede k hypervitaminose.

O vztahu UV zážení, vzniku rakoviny a působení vitaminu D se dozvíte na http://www.zdrava-rodina.cz/med/med0201/med0225.html

 

---

 

Výrobky obsahující vyvážený poměr vitaminu D:

vitamin E

Tokoferoly, souhrnně označované jako vitamín E, jsou přírodní chemické látky, deriváty 6-hydroxychromanu nebo tokolu. Patří mezi vitamíny rozpustné v tucích a v organismu slouží jako důležitý antioxidant, chrání buněčné membrány před poškozením volnými radikály.

Je obsažen v oleji z pšeničných klíčků, másle, mléce, burských oříšcích, sóji, salátu a v mase savců. Potřeba vitamínu E se zvyšuje při zvýšeném příjmu nenasycených tuků nebo zvýšeném vystavení se kyslíku (kyslíkové stany apod.). Poruchy vstřebávání tuků ze střeva mohou vést k příznakům nedostatku tokoferolu, protože vitamín se vstřebává jen společně s tuky.

Vitamín E se ničí během kuchyňské úpravy a při zpracování potravin, včetně zmrazení. V těle se ukládá do zásoby v tukové tkáni.

Vitamín E je nejdůležitější antioxidant v těle. Jako takový chrání buňky před oxidačním stresem a účinky volných radikálů, proto pomáhá zpomalovat stárnutí a prokazatelně působí i jako prevence proti nádorovému bujení. Údajně také zlepšuje hojení ran. Má také pozitivní účinky na tvorbu pohlavních buněk, zvyšuje plodnost a podporuje činnost nervového systému.

V organismu se stává součástí membrán, kde působí v první linii obrany proti peroxidaci polyenových kyselin biologických membrán. K peroxidaci nenasycené mastné kyseliny dochází po reakci s volným radikálem, který napadne dvojnou vazbu mastné kyseliny Důležitou vlastností radikálových reakcí je to, že jsou řetězové - bez obranných mechanismů by brzy došlo k výraznému narušení membrány a narušení nebo ztrátě funkce, která by mohla vést k nevratnému poškození buňky nebo k jejímu zničení. Nejvíce se vyskytuje v membránách buněk, které jsou vystavené působení kyslíku, v dýchacím systému a také v membránách červených krvinek.

Protože tokoferoly mají schopnost darovat vodíkový atom, přenesením vodíku z fenolové skupiny na volný peroxiradikál zastavují radikálové řetězové reakce.

α-TocOH + ROO^° → α-TocO^° + ROOH

Vzniklý fenoxy-radikál může reagovat s vitamínem C, redukovaným glutathionem nebo koenzymem Q. Může také reagovat s dalším volným peroxilovým radikálem, v této reakci ale dochází k nevratné oxidaci tokoferolu a vzniklý produkt je vyloučen žlučí.

Kromě svého antioxidačního působení tokoferoly podobně jako cholesterol stabilizuje membránové struktury, ovlivňuje propustnost membrány pro malé molekuly a působí jako inhibitor proteinkinasy C.

Nedostatek vitamínu E je často spojen s poruchami vstřebávání nebo distribuce tuků, jako je chronická steatorhea, abetalipoproteinemie nebo cystická fibróza, nebo u pacientů po resekci střeva. Může se projevit jako neurologické potíže, snížení obranyschopnosti nebo poruchou funkce gonád, což může vést až k neplodnosti. Zvláště u novorozenců může nedostatek vyvolat anémii způsobenou zkrácením životnosti červených krvinek.

V porovnání s jinými vitamíny rozpustnými v tucích je tokoferol relativně málo toxický. Dlouhodobé užívání vysokých dávek zhoršuje vstřebávání vitamínu K se všemi důsledky.

vitamin k

Vitamín K je vitamín rozpustný v tucích. Vitamín K je nezbytný pro funkci několika proteinů podílejících se na srážení krve. Vitamín K je dále nezbytný v procesu mineralizace kostí, buněčného růstu a metabolismu proteinů cévní stěny.

Vitamín K funguje jako kofaktor pro enzym, který katalyzuje karboxylaci kyseliny glutamové na gama-karboxyglutamovou (GLA).

Hemokoagulace (srážení krve)

Schopnost vázat vápenaté ionty (Ca²⁺) je nutná pro aktivaci řady akcí, z nichž každá je závislá na předcházející, a způsobuje zastavení krvácení tím, že vytvoří sraženinu. Vitamín K umožňuje proteinům vázat vápník.Protein Z zvyšuje účinek trombinu (aktivované formě protrombinu) tím, že podporuje jeho spojení s fosfolipidy v buněčných membránách. Proteiny C a S jsou antikoagulační bílkoviny, které zajišťují kontrolu a rovnováhu v koagulační kaskádě. Protein Z má rovněž antikoagulační funkci. Vitamín K dependentní koagulační faktory jsou syntetizovány v játrech. Závažná onemocnění jater vedou ke snížení hladiny vitamín K dependentních koagulačních faktorů a zvýšenému riziku nekontrolovaného krvácení (hemoragie).

Někteří lidé mají vyšší riziko tvorby sraženin, které mohou blokovat průtok krve v tepnách na srdci, mozku nebo plicích, což může vést k infarktu, mozkové mrtvici nebo plicní embolii. Proto byla vyvinuta perorální antikoagulancia (léky snižující krevní srážlivost), např. warfarin. Warfarin brání regeneraci vitamínu K a vytváří jeho nedostatek.

Ačkoliv je vitamín K rozpustný v tucích, v organizmu je uchováván jen v malém množství. Bez pravidelného denního příjmu je jeho zásoba rychle vyčerpána. Možná kvůli své omezené schopnosti uchovávat větší množství vitamínu K, jej tělo dokáže recyklovat v tzv. cyklu vitamínu K. Regenerační cyklus vitamínu K je narušen až zastaven působením perorálních antikoagulancií. Vzniká nedostatek vitamínu K a tím nedostatečná karboxylace (aktivace) vitamín K dependentních koagulačních proteinů. Koagulační faktory nejsou dostatečně aktivovány a tím se brzdí tvorba krevní sraženiny. Vysoký příjem vitamínu K může překonat antikoagulační účinek antagonistů vitamínu K. Pacienti užívající tyto léky musí hlídat příjem vitamínu K potravou. Odborníci radí konzumovat stabilní množství vitamínu K bez větších výkyvů. Stabilita v příjmu neznamená restrikci v příjmu. I lidé užívající warfarin mohou přijímat 90-120 mikrogramů/den, což jsou současná dietní doporučení pro zdravou dospělou populaci.

Mineralizace kostí

V kostech byly izolovány tři vitamín K dependentní proteiny: osteokalcin, matrix GLA protein (MGP) a protein S. Osteokalcin (nazývaný také kostní GLA protein) je protein syntetizovaný osteoblasty (buňkami tvořícími kost). Syntéza osteokalcinu osteoblasty je regulována aktivní formu vitamínu D, tzv. 1,25 (OH)₂ D₃, neboli kalcitriolem. Schopnost osteokalcinu vázat minerály je podmíněna vitamín K dependentní gama-karboxylací tří zbytků (reziduí) kyseliny glutamové. Funkce osteokalcinu souvisí s kostní mineralizací. MGP byl nalezen v kostech, chrupavkách a měkkých tkáních včetně cév. Výsledky studií na zvířatech naznačují, že MGP zabraňuje kalcifikaci měkkých tkání a chrupavek, a zároveň usnadňuje normální růst a zrání kostí. Vitamín K dependentní antikoagulační protein S je syntetizován osteoblasty, ale jeho role v kostním metabolismu je nejasná. Děti se zděděnou deficiencí proteinu S trpí komplikacemi souvisejícími se zvýšenou krevní srážlivostí, stejně jako se sníženou hustotou kostního minerálu.

Buněčný růst

Gas6 je vitamín K dependentní protein objevený v roce 1993. Byl nalezen v nervovém systému, v srdci, plicích, žaludku, ledvinách a chrupavkách. Ačkoliv přesný mechanismus jeho účinku nebyl stanoven, Gas6 se jeví jako regulační faktor buněčného růstu s buněčně-signálními aktivitami. Gas6 se zdá být důležitý u různých buněčných funkcí, jako při buněčné adhezi, proliferaci buněk a ochraně proti apoptóze.6 Může hrát důležitou roli ve vývoji a stárnutí nervového systému,při regulaci krevních destiček a při cévní homeostáze.

Nedostatek vitamínu K

Nedostatek vitamínu K vede k poruchám krevní srážlivosti, jak prokazují laboratorní testy měřící koagulační čas. Mezi příznaky patří modřiny, krvácení z nosu a dásní, krev v moči a ve stolici, nebo extrémně těžké menstruační krvácení. U kojenců může vést nedostatek vitamínu K k život ohrožujícímu krvácení (k intrakraniální hemoragii).Nedostatek vitamínu K dále souvisí s řídnutím kostí (osteoporózou) u žen po menopauze. Nedostatek vitamínu K způsobuje špatnou karboxylaci osteokalcinu a sníženou aktivitu osteoblastů (kostních buněk obnovujících kost). Dochází k pomalejší obnově kostí a k nedostatečnému zabudování vápníku do kostí. Kosti pak nejsou dostatečně pevné a odolné, snadno se lámou. Nedostatek vitamínu K zvyšuje riziko osteoporotické zlomeniny.

Nedostatek vitamínu K u dospělých

Nedostatek vitamínu K pro normální srážení krve není u běžně se stravujících zdravých dospělých obvyklý z několika důvodů: 1. vitamín K je přítomen v listové zelenině 2. cyklus vitamínu K jej obnovuje 3. bakterie, které normálně obývají tlusté střevo, syntetizují menachinon - vitamín K₂. K dospělým ohroženým nedostatkem vitamínu K patří ti, kteří užívají antagonisty vitamínu K (antikoagulační léky), nebo jednotlivci s významným poškozením nebo onemocněním jater. Dále mohou být vystaveni zvýšenému riziku deficience vitamínu K jedinci s poruchami absorpce tuku.

Zvláštní pozornost se nyní věnuje stanovení požadavku na příjem vitamínu K z hlediska ostatní funkce v organizmu, nejen pro srážení krve. Ukazuje se, že požadavky pro zajištění zdravého metabolismu kostí a cévní stěny budou patrně mnohem vyšší, než je tomu u koagulace a že současná doporučení nemusejí být dostatečná. Expertní skupiny dokonce vyjadřují názor, že až 90% dospělé západní populace může mít nedostatek vitamínu K pro potřeby normálního metabolismu kostí.

Nedostatek vitamínu K u kojenců

Novorozenci, kteří jsou výhradně kojeni, jsou vystaveni zvýšenému riziku nedostatku vitamínu K, protože mateřské mléko má relativně nízký obsah vitamínu K. Novorozenci mají obecně nízkou hladinu vitamínu K, protože: 1. vitamín K se špatně přenáší přes placentární bariéru 2. střeva novorozenců nejsou dosud kolonizována bakteriemi syntetizujícími menachinon 3. cyklus vitamínu K nemusí být u novorozenců plně funkční, zejména u těch předčasně narozených. Kojenci, jejichž matky jsou na antikolvuzivní terapii, jsou také ohroženi nedostatkem vitamínu K. Jeho nedostatek u novorozenců může vést až ke krvácení. Protože takové krvácení je život ohrožující a snadno se mu dá předejít, dostávají novorozenci vitamín K₁.

Doporučený příjem vitamínu K₁

V lednu 2001 americký Výbor pro potraviny a výživu stanovil adekvátní příjem vitamínu K v USA, založený na úrovni spotřeby zdravých jedinců. AI pro kojence byl stanoven na základě odhadovaného příjmu vitamínu K z mateřského mléka.

 

---

 

vitamin B - komplex

B-komplex je souhrnné označení pro vitamíny skupiny B. Jsou to ve vodě rozpustné vitamíny, nezbytné pro správné fungování metabolismu.

Hlavním zdrojem vitamínu skupiny B jsou kvasnice, maso, sýry, celozrnné obiloviny (také jáhly), luštěniny, a ořechy.

Objevitelem vitamínu B byl polský biochemik Kazimierz Funk, a to v roce 1912: V otrubách rýže.

• Vitamín B₁ – thiamin
• Vitamín B₂ – riboflavin
• Vitamín B₃ – niacin
• Vitamín B₄ – adenin
• Vitamín B₅ – kyselina pantothenová
• Vitamín B₆ – pyridoxal, pyridoxol, pyridoxamin
• Vitamín B₇ – biotin (vitamín H)
• Vitamín B₈ – inositol
• Vitamín B₉ – kyselina listová (folacin, folát)
• Vitamín B₁₀ – kyselina para-amino-benzoová (PABA)
• Vitamín B₁₁ – cholin
• Vitamín B₁₂ – kobalamin
• Vitamín B₁₃ – kyselina lipoová
• Vitamín B₁₄
• Vitamín B₁₅ – kyselina pangamová
• Vitamín B₁₆
• Vitamín B₁₇ – amygdalin, technicky vzato, mezi vitamíny ani nepatří.

Adenin, inositol, cholin, kyselina lipoová ani kyselina pangamová nejsou v současnosti považovány za vitamíny a jejich označení jako vitamín je zastaralé.

Amygdalin je dokonce toxická látka obsažená v semenech některých rostlin z čeledě růžovitých.

Kyselina listová vágní pojmenování pro vitamín B₄, B₇ nebo B₉.

 

---

 

Výrobky obsahující vyvážený poměr vitaminu A:

vitamin H

Vitamín H (též je nazýván biotin, koenzym R či vitamín B₇) je ve vodě rozpustný vitamín, z chemického hlediska kondenzát močoviny a thiofenu se zbytkem kyseliny valerové. Vitamín H má písmeno v názvu odvozeno od německého slova Haut, tedy kůže, neboť extrakty obsahující tuto látku měly léčivé účinky na kožní léze.

Je typickým kofaktorem karboxyláz (enzymů schopných navázat oxid uhličitý do různých chemických sloučenin). Je vázán peptidovou vazbou na apoenzym přes aminoskupinu lysinu, který je součástí bílkovinného řetězce zmíněného apoenzymu.

Jeho nedostatek může vyvolat změny na pokožce a nervové poruchy. Experimentálně lze navodit avitaminózu používáním většího množství syrových vajec, neboť bílek obsahuje bílkovinu avidin, tvořící s biotinem neúčinný komplex odcházející s výkaly. U lidí se avitaminóza ani hypovitaminóza nevyskytují.

vitamin PP

Niacin (vitamín B₃, nikotinamid) je ve vodě rozpustný vitamín, jehož deriváty hrají klíčovou roli v energetickém metabolismu buňky. Další formou vitamínu B₃ je nikotinamid ve kterém je karboxylová skupina nahrazena skupinou karboxyamidovou (CONH₂).

Nikotinová kyselina, též známá jako niacin, je v organismu konvertována na nikotinamid, a tak obě sloučeniny z hlediska vitamínů fungují zcela shodně, ačkoliv nikotinamid nemá stejné farmakologické a toxické účinky jako niacin. Vitamín B₃ (též vitamín PP - protipellagrový vitamín) se skládá z kyseliny nikotinové, odpovídajících amidů, nikotinamidu, stejně tak jako z komplexnějších amidů a řady esterů. Nikotinamid neredukuje cholesterol, ačkoliv může mít toxické účinky na játra v dávkách převyšujících 3 g/den u dospělých.

Nikotinamid je složkou nikotinamidadenindinukleotidu (NADH), důležitého koenzymu účastnícího se energetického metabolismu v těle.

Niacin v potravě

Vitamín B₃ je ve vodě rozpustný vitamín, v těle se neukládá a jeho syntéza je omezená, je tedy nutný jeho příjem v potravě.

Niacin se vyskytuje v mnoha potravinách rostlinného i živočišného původu. Dobrými zdroji niacinu jsou pivovarské kvasnice, játra, tuňák, krůtí maso, semena slunečnice, fazole a hrách. Je přítomen v mléce, vejcích, listové zelenině, brokolici i mrkvi.

Větší potřebu niacinu mají lidé s onemocněním ledvin, pití alkoholu a konzumace velkého množství sladkostí také zvyšuje potřebu vitamínu.

Niacin se v některých zemích používá jako aditivum ke zlepšení barvy mletého masa. Kyselina nikotinová totiž reaguje s hemoglobinem a myoglobinem za vzniku barevného komplexu.

V Evropě není použití niacinu k tomuto účelu dovoleno.

Role niacinu v organismu

Niacin je nutný pro uvolňování energie z potravy. Kyselina nikotinová může být používána ke snižování hladiny cholesterolu v krvi.

Niacin je buňkami využíván k syntéze NAD⁺ a NADP⁺, které se uplatňují jako koenzymy dehydrogenáz.

Jsou klíčovými složkami metabolických drah sacharidů, lipidů i aminokyselin (např. cyklu kyseliny citrónové)

Kyselina nikotinová zabraňuje uvolňování mastných kyselin z tukové tkáně, což vede ke snížené tvorbě lipoproteinů VLDL, IDL a LDL, které nesou cholesterol. Tak dochází ke snížení množství cholesterolu v krvi.

Ve velkých dávkách niacin rozšiřuje cévy, může být proto použit i při léčbě vysokého krevního tlaku.

Biosyntéza niacinu

Esenciální aminokyselina tryptofan může být v játrech převedena na NAD⁺. Za každých 60 mg tryptofanu může být vytvořen 1 mg nikotinamidu. Syntéza je velmi pomalá a vyžaduje vitamín B₆ Enzym chinolinátfosforibosyltransferasa, který je klíčový při k přeměně tryptofanu na NAD⁺, může být zablokován přebytkem aminokyseliny leucinu.

Projevy nedostatku

Aby se projevil nedostatek vitamínu B₃, musí být strava chudá na niacin i na tryptofan. Také nadbytek leucinu může způsobit nedostatek vitamínu inhibicí jeho syntézy v organismu.

Lehký nedostatek se projeví nespavostí, nechutenstvím, bolestmi břicha a dalšími nespecifickými symptomy. Vážný nedostatek způsobí pelagru. Ta se projevuje hubnutím, poruchami zažívání, dermatitidami a demencí.

Pelagra se vyskytuje tam, kde se potrava lidí skládá hlavně z kukuřice (neobsahuje využitelný vitamín B₃) nebo čiroku (obsahuje příliš leucinu).

Předávkování vitamínem B₃

Vitamín B₃ je rozpustný ve vodě, v organismu se neukládá a je vylučován močí. Za normálních okolností tedy předávkování není možné.

Při přílišné spotřebě vitamínových doplňků nebo při konzumaci masa, které bylo obarveno niacinem, se mohou objevit příznaky jako zčervenání, svědění, bolesti břicha nebo snížení krevního tlaku.